Nový školní rok se kvapem blíží. Opravné zkoušky. Talentové zkoušky. Noví prváci. Staří druháci, třeťáci, čtvrťáci. Noví učitelé. Nové seznamy. Papíry. Papíry. Všude samé papíry.

Nevařit! Hlavně to pro Matrixe nevařit! Byla by to věčná škoda!

Trvalo dlouhé, nebo krátké?, tři roky než jsem se na Housku konečně dostala. Na výlet jsme vyrazily ve čtvrtek, a to s kamarádkou, neb nikoho jiného jsem neuhnala a lézt do pekla

Blíží se začátek školního roku a na škole nám opět visí černý prapor. Vše se stále a dokola opakuje. Rok co rok. Den co den. Rodíme se. A ani se nenadějeme, umíráme.

Bojím se narkózy. Bojím. A netuším proč. A nebo jo? Bojím se jí tak, že se mi o ní dnes i zdálo. Sen samotný byla taková ta slátanina. Směsice romantiky, erotiky,

Do práce přicházím jako první. A to jak v roce školním, tak o prázdninách. Musím tudíž odkódovat budovu. Můj kód je čtyřmístné číslo. To samé číslo jsem používala

Sedím jako vždy v mém denním lokálu u baru, když v tom vejde ta nejkrásnější žena, kterou jsem do té doby spatřil. Přemýšlím, jak bych ji mohl oslovit

Zjišťuji, že schopnosti nadpřirozené, přirozené, ba i schopnosti mého přirození mě přepadají nejčastěji buď v naprostém klidu, například ve vaně, nebo naopak v situacích stresových.

Pátek a Robinson. Štaflík a Špagetka. Tip a Tap. To všechno jsme my. My dva a čas.

A taky šnek a želva!