Ženy zrají jako víno

Zjišťuji, že schopnosti nadpřirozené, přirozené, ba i schopnosti mého přirození mě přepadají nejčastěji buď v naprostém klidu, například ve vaně, nebo naopak v situacích stresových. Tudíž 69 minut v hodině.

V takové chvíli mi v hlavě někdo udělá cvak a můj mozek, mé myšlenky, fungují na principu automatické kresby. S tím rozdílem, že já nekreslím, já žel Matrixu mluvím.

Mluvím. V horším případě píšu. Píšu a píšu. Píšu všechno, co slina na poštěváček bříška prstů nese.

Když onen stav po pár minutách ustane, říkám si, co si o mně dotyčný musí asi myslet, a zděšeně zalezu zpátky do nory.

...

Včera večer, po nepěkném zážitku, jsem se vůbec nedokázala zahřát. Zima. Třes. Ruce, nohy, nos jako led. Tak jsem se po sklence červeného zachumlala do deky a vypadala jako mumie, kokon.

A pak mě to napadlo.

To asi ta zima. Myš. Lenka. Myšlenka.

Napadlo mě dovést k dokonalosti všem jistě dobře známé přirovnání. Přirovnání, že ženy zrají jako víno. A to jak ženy sladké, tak ty kyselé.

Ženy nejen že zrají jako víno, ...někdy mají i pouze pokojovou teplotu.

Nutno je poválet na jazyku!