Včerejší článek tu vůbec neměl být. Byl přednastavený, jen jsem ho pro samé starosti prostě zapomněla smazat. Když jsem ho tu uviděla, spadly mi oči do výstřihu.

Po jedenácti letech nevím, jestli to byl tehdy Pátkův slib nebo přání. Ale vím, že já se tak chovám pořád. Celých 69 minut v hodině. Já ano. Víc neumím... jsem jen snílek.

Já postavím si bezvadný most, pevné pilíře a bude jich dost, aby udržely aspoň tolik co láska má váží. Pak přejdu tam, kde mě nečekáš, malý je most, ale

V jednom malém městě povolal právník k soudu jako svědka jednu starou paní. Když složila přísahu, ptá se jí: "Paní Čermáková, znáte mne?"

- řekl jednoho dne kdesi za sedmero řekami a sedmero horami král Falus Ciklus. Princezna Jiřina mlčky přikývla a dál si pecka nepecka loupala své mandarinky.

Onehdá jsem se zamyslela nad tím, proč se obrázku říká obrázek, když ve skutečnosti jde vlastně přece o odrázek, odraz, neřku-li fotku.

Minulý týden jsem četla nějaký rádoby moudrý článek o tom, že lidé, kteří spí denně devět a více hodin, hubnou tak nějak sami. Bez diet. Bez námahy.

Dobré ráno, pěkný den. Všem. Nevím, jestli včera, dnes a zítra budu u klábosnice, článek je tudíž raději přednastavený na stejný čas jako článek včerejší.

Když už je dnes ta magická Valpuržina noc, nemohla jsem si opět nezarýmovat. Pan Josef Václav Sládek se to nedozví, když mu to na mě nenaprášíte. A kdo neudrží moč a stolici