Znáš mé jméno, ne můj příběh. Víš, co jsem udělala, ale ne, čím jsem si prošla.

Prší. Zima. Pošmourno. Není nad to si kapku rozproudit krev. A fantazii, to dá rozum!

Na jednom z blogů, záměrně jako neprásknu na kterém, se dnes opět řešilo, kdo nebo co je vlastně "normální chlap".

Necestou o půlnoci šlo nás domů šest. Klukům jsme daly náskok. Ne, ne proto, abychom mohly v klidu probírat taková ta holčičí tajemství. Jednoduše proto, že červené

Kdykoli stojím na pomyslné křižovatce, vybaví se mi Kobližčino "jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš". Devětašedesátkrát jsem se ptala sama sebe: "A proč nejdu

Už pár dní jsem vycucaná jako karamelka. Nevím, jestli je to úplňkem, na to jsem nikdy netrpívala. Spíš jsem si k tělu pustila mentální upíry zase moc blízko

Letošní ledové léto legalizovala lepá Lentilka legendární lekce levitace. Letěla lesem legato. Letěla lehce, lento. Lektor lenivě lelkoval. Leč les lemovaný lepivými lejny leští lest!

Před dvěma týdny měl v jistých hojně čtených novinách vyjít článek o tom Zmetkovi. Autor ho den před tím stihl ještě rozeslat. I já ho obdržela.

"Venku mlha jak na pozemcích sira Charlese Baskervilla. Zima." Stejná slova jsem použila i v srpnu. Tehdy, když jsem vám vyprávěla o domě, ve kterém bydlím, o Titanicu.