Tenhle příběh, skutečný příběh, jsem za ten poslední rok co jsem se, vlastně i kvůli tomu, odmlčela, počala psát už mnohokrát. Ale pokaždé jsem se jen,

Devítky. A to rovnou čtyři. 9.9. 9:09 ...dá se to ignorovat? Ne. Už jen proto, že sečteme-li je, je jich vlastně pět. A to je dobře. Nemám ráda sudá čísla, však víte.

- říkával můj táta a měl pravdu. Děti jsou jako pole neorané. Co zasejete, to sklidíte. Děti mám dvě a na obě jsem pyšná.

Druhý den řídím bez platného řidičáku. Druhý den a doufám, že i poslední, neb odpoledne si jdu pro nový.

Pokud je Bratislava opravdu jediná evropská metropole, která nemá metro, pak to vlastně ani není metropole. Je to jen pole.

"Hledáš poklad, babi?" zeptal se můj dvouletý vnuk mé matky, která zrovna maličkou motyčkou upravovala hrob matky své. A myslel to naprosto vážně. Miluju ho.