Kdykoli jsem nemocná, jsem přítulná. Umazlená. A upovídaná. Proto dnes článek číslo dvě. A taky proto, aby se mi tu Contritus s Brumíkem hlady tak mlsně neokusovali!

Dnešní vítání občánků se muselo obejít beze mě. To, co původně vypadalo jako chřipka, zmutovalo v jakýsi moribundus. Chcačky nechcačky zítra pošupajdím pro antibiotika.

Ráno Miládka prohlásila, že je ode mě zvyklá na články jiné. Budiž. Máte ho mít. Ale věřte, že budu psát bez přestávky a že to po sobě nebudu už ani číst.

Včera jsem se zmínila o tom, že je posledního a že se kvapem blíží naše likvidace. A protože Lentilka na to tím svým "takže ono už je vlastně rozhodnuto" kápla,

V úterý na mě hupsnul bacil. Bám rýbu. A do toho všechny ty dnešní informace. Porazilo by to i vola. Natož Prťavku jako jsem já.

Asi bych potřebovala zaheslovanou rubriku. Kde ji vzít a nekrást? Zírám na mobil. Doručeno. 11:44:55. Hani? Hani, kde Tě mám? Tu knížku jsem ještě nesehnala.

"Když jsem včera vystupoval z vlaku, přede mnou šla pomalým tempem stará žena. Pospíchal jsem a nevěděl, jak ji předběhnout. Nepříčetně mě vytáčela.

Před necelými dvěma týdny jsem vám vyprávěla o Honzovi. Chci vám jen připomenout, že onen dokument "Nevítaní" se vysílá právě dnes, a to ve 22:15 na ČT2. Konec hlášení.