Nebudu opakovat již šedesátdevětkrát vyřčené. O situaci naší školy všichni víte. Kdo ne, může juknout sem, sem nebo sem.

Včera jsem byla u té babčinky, která slavila 85. narozeniny. Byla se mnou Irča - dcera paní Irenky. Obě dvě jsme se snažily, aby nálada na bodu mrazu nebyla.

Z práce domů jela Radka taxíkem. Když přišlo na placení, zjistila, že v šuplíku zapomněla peněženku.
Taxikář naštvaně bouchl dveřmi, přišlápl

Dnešní ráno bylo hektické. Krajský úřad svolal tiskovou konferenci. Ovšem jednal o nás bez nás. K jednání vůbec nepřizvali ředitele našeho. A nejen to. Ředitel,

Ronnie včera prohrál 3:7. Co říct víc. Já nevím, čím to je, že má stejné dny (ať už dobré či ty bléé) jako já. Že by to bylo tím, že je taky Střelec? To pak nás tedy potěš Matrix!

Do svých šesti let jsem bydlela převážně u své prababičky, která neuměla slovo česky a šprechtila jen německy. Jen Pátek ví, proč na ni včera a dnes myslím víc než kdy jindy. Byla to taková ta pohádková babčinka - buclatá,

Vím, slíbila jsem lechtivé fotky, když už je ta středa. Jsou tu! Ale nejdřív oční. Šimrání až posléze! (jak říkává Pátek)

Dnes jen krátce, neb nic nestíhám a za chviličku ještě ke všemu frčím k očnímu. Ale neozvat se vůbec, to bych nemohla. Myslím na vás, kudy letím.

V poslední době vařím pro sedm lidí. Snažím se tudíž vymýšlet si jídla, která nejsou složitá, pracná, a která mi pozřou všichni. Ne každý totiž všechno smí a sní.

Následující řádky mi před chvílí přišly e-mailem. Co si o tom myslíte vy, vy odborníci?

Proč se ptám? Inu... hádejte, co jsem k obědu vařila v sobotu.