Kdysi mi jeden člověk říkával: "Buď sama sebou, buď svá. Nikdy jsem nechtěl, abys byla někým jiným" a já mu uvěřila a sama sebou byla a

Onehdá jsem tu měla fotky z litoměřické webkamery. Dvojici na nich zachycenou jsme tu už proprali. Oni měli pocit že schovaní jsou. Nebyli. Co ale tihle?

Myslím, že k tomuhle videu, není co dodat. Však on už se někdo najde... kdo to za mě okomentuje! 

Po dlouhé době, asi tak po pěti letech, jsem dnes něco přes hodinu chatovala. Nutně jsem potřebovala s někým mluvit. O čemkoli. Kdekoli.

Minulý čtvrtek jsem s vícero (cca 25) přáteli opékala buřtíky, popíjela červené pivo. Házeli jsme šipky. Onen originální terč jsem i vyfotila,

Kdyby mi tuhle příhodu někdo vyprávěl, neuvěřím mu ani slůvko. Ale mně se tohle opravdu stalo. A to včera.

Na konci loňského dubna mi přišly dvě fotky,  o které jsem se s vámi podělila v článku Když musíš, tak musíš. Jde o záběry z

Počasí stojí za prd. Mám úchylku. Mám jich víc. Ale jen některé jsou publikovatelné. Ráda si hraju se slovíčky. S písmenky.

Večer jsme s Katkou usrkávaly svařené červené. Sotva Katka odpadla, počala televize vysílat šimravé obrázky. Chvíli jsem děj sledovala a po pár minutkách

Dnes to nestihnu, neb jdu jedné babčince potřepat pravicí k jejím 80. narozeninám, ale hned zítra si frčím koupit novou podprdu! Zaprvé jsou mi všechny malé