Středozem

"Už měsíc jezdíš bez technický, všimla sis?" zeptal se mě včera večer manžel, a tak jsem dnes bez auta. Zrovna dnes, kdy ho tolik potřebuju.

Jasně, že jsem si nevšimla. Ani on si nevšiml, a to tím autem jezdil prakticky denně, sotva jsem ho já doma ustájila.

...

Dnes jsem chtěla jít do práce tedy pěšky. Je to nějakých šest kilometrů, to není tak hrozné a jako dítě školou povinné jsem to pěšky chodívala na jaře, na podzim i v zimě. V létě byly prázdniny.

Pěšky jsem nakonec nešla.

Před půl sedmou přijel manželovi zákazník, kterého jsem hned ve dveřích zaskočila svými poodhalenými přednostmi: "Vzal byste mě do práce? Budu hodná."

Pán se usmál a kývl. Poté mi celou cestu vyprávěl o své sestře, která v naší škole maturovala a svou práci má vystavenou v galerii. Řekl, že mi drží palce a zastavil až úplně u dveří, abych si prý neošoupala podpatky.

...

Dnes přijedou. Ti z Kraje. Řeknu vám, mám z toho pocity smíšené. Možná se bojím i sama sebe, netuším. Jsem totiž jako to zvířátko. Jsem hodná, umazlená, ale jsem-li raněná, kopu, koušu a prskám.

S lidmi, kteří na mě jdou způsobem "Ale já jsem z Kraje!", mluvím okamžitě nehodně, neumazleně, bezprostředně a upřímně kousavě.

V pátek jsem té paní na její "Ale já jsem z Kraje!" s úšklebkem odpověděla: "To byl Frodo Pytlík taky, je to jen fikce."

Ani nevím, jak mi to z té pusy vyletělo. Bylo to rychlé. A evidentně na místě, neb ten pohled na její otevřenou hústa, ten pohled stál za to.

...

Nemám ráda nadlidi. Dnes mi bude horko.

Pěkný den. Vám všem.

Irenkám našim pak obzvlášť, mají dnes svátek!