Zepředu, zezadu

Není to tak dlouho, co jsem tu psala o Katčině cestě do zasněžené Prahy a o tom, že to do ní nějaký vůl na křižovatce napálil zezadu. Telefonoval a přehlédl, že je na semaforu červená, a že všechna ta auta před ním stojí. Nebrzdil. Ani to nezkusil.

Nevím, co to je za ichtyla, který tam kdesi nahoře tahá za naše provázky, ale už mi jde na nervy. Když neusiluje o jedno mé dítě zezadu, tak usiluje o to druhé zepředu.

...

Že jsou u nás metrové závěje, je v televizi dnes a denně. Že je pod tím sněhem led, jsem tu říkala nesčetněkrát. Že jsou silnice neudržované, úzké, samý hrbol nebo naopak díra, je notoricky známé.

Co je člověku platné, že v tomhle nečase on sám jezdí opatrně, potká-li v protisměru vola, který předjíždí, kdy nemá.

Čelní náraz. Auto je celé hnuté, dobouchané ze tří stran.

Filip je celý! To je samozřejmě to hlavní!

...

Moc fotek jsem neudělala. Už mě ty zmuchlané plechy nebaví, to zaprvé. A zadruhé - zepředu jsem se k autu ani nedostala. Přitáhli ho v noci a šoupli motorem k té největší závěji - tam fakt nepolezu.

Odnesly to i obě strany auta, neb ho ta protijedoucí Mazda nejdříve ťukla čelně a než ho vymrštila ze silnice do pole, kde si zrovna umanuly růst jasany, stihla oblíznout ještě jeho celý levý bok. Dřevo z jasanů je vidět i na fotkách.

...

A proč vám o tom vlastně píšu? Protože budou Vánoce! A protože my všichni máme děti, rodiče, kamarády, každý máme někoho, na kom nám záleží.

Lidi, kurva, nechovejte se za tím volantem jako hovada! Co si na kom vezmete, dopadne-li to hůř než včera? Čas vrátit nejde. Ani 69 vteřin. Ani vteřina!