Monty

Smekám přede všemi, kteří se kdy vyšvihli do koňského sedla a nevzdali to. Uf. Dnes poprvé jsem na koni seděla i já. Sice jsem měla obavy, že se mu rozjedou nohy, sotva na něj dosednu, ale ten šikula to ustál. A nejen to. On mě i povozil.

Katka nováček není. Katka byla dnes podruhé a tak mi jen spadla brada, jak jí to jde.

Když na to člověk kouká v televizi, vypadá to tak jednoduše. Naskočíš, mlaskneš a jedeš.

Prd!

Měla jsem co dělat, abych v sedle udržela rovnováhu, neb můj zadek je přeci jen poněkud větší než zadek Katčin a jaksi ...přesahoval. Po pár krocích se mi rozhoupal žaludek a pořád jsem koukala, jestli má ten kůň na hřbetě nějaké zábradlí - že bych se ho čapla a byla klidnější. Nic. Byla jsem vysoko, sama, nohy v luftě. Klasika.

Je sice hezké slyšet: "Nedívej se mu na hlavu, dívej se dopředu", jenže když ono to fakt nešlo. Samozřejmě, že jsem mu ty uši v jednom kuse hypnotizovala. A ta úleva, když jsem slezla.

A jen si nemyslete, vy Jezinky, žádnej jeřáb, žádná kladka. Do sedla jsem se vyhoupla sama. Přísahám na holej pupík!

Dolů, tak dolů to už bylo horší. Musela jsem slaňovat. Né, tak hrozné to nebylo. Jsem vás chtěla jen trochu napnout. Nebo rozesmát. Vlastně ani nevím.

...

Fotila jsem, to dá rozum. Ale tentokrát jsem od Katky souhlas ke zveřejnění nedostala, takže nic.

No, možná jednu, ale pst! Nikomu ani muk!

Přivezly jsme mlsání. Kobylka čeká hříbátko.