Majitelé dvou firem se baví mezi sebou: "Poslouchej, ty dáváš svým zaměstnancům výplaty, i když je krize?"
"Neblázni, nedávám. A ty?"

Na prasárničky myslím od samého rána. Inu středa. Zaparkovala jsem před školou a bezmyšlenkovitě, tak jako každé ráno, do jedné kapsy svého kabátu strčila klíče od auta

Od jednoho lékaře se mi podařilo koupit fotografii přímo z porodního sálu! Terka je na onom snímku v opravdu choulostivé poloze. Puritáni, labilní jedinci, vy tedy rozhodně neklikejte.

Když jsem jela odpo z práce, byla hned za městem "ucpaná silnice". Podél krajnice stálo asi pět šest aut. Nebe bylo modré, sníh nádherně bílý. Bylo mi hned jasné,

Dnešní ráno bylo přesně takové, jaké má v zimě být a jak to mám tudíž ráda. Všude bílo. Mínus šest. Ta odporná mlha zmizela. Nebe bylo jasné. Nedalo mi to, a

Dežo a Karol "pracují" v Londýně. Každý v jiné ulici.
Dežo domů denně donese 2-3 libry. Karol přinese své ženě každý den obrovský kufr

Líbí se mi to. Líbí se mi výraz, který z mého pRndělí uhňahňala Lentilka. Do pRnděle!

Dnes jsem u Spytihněva četla pěkné zamyšlení. V posledním odstavci se mi ovšem opět potvrdilo, že plátno je jen hadr. Důležitá je promítačka!

Včera večer létaly Osadou Havranů opět popelnice. Co se to děje s tím počasím? Šílený vítr. Ještě i teď ráno. Do toho chvílemi sněží tak, že není vidět na krok.