|
Kdo si hraje, |
|
Článek Den devátý - Poslední
Komentáře k článku: Den devátý - Poslední
contritus®pise.cz: Inu, vždy do poslední chvilky věřím. Tentokrát je zajímavé, že jsem se už dopředu jaksi smířila s tím "koncem".
Černý kůň, černý drak - to je jedno. Byl tam.
Nesnáším 17, 19, 23 - někde jsem to už psala.
Nemohla jsem se soustředit, abych to dočetla. Ale s vypětím sil jsem se prokousala. A až teď cítím smutek, bezmoc, prázdno, snad i vztek, výčitky...
A pláču.
contritus®pise.cz: Poslechla jsem si písničku, i na obrázky jsem se snažila koukat a... Jsem v tom pokoji a brečím s Tebou.
zu: Dojemné, čtivé, na úrovni,reálné - spíš : "víc míň." Hodně zdravíčka vinšuju....
furie: Beha z toho az mraz po zadech, hlavne ta fotka z toho okna je desiva. Brr...
Preju Ti, aby ses hned tak do nemocnice nedostala a pokud nahodou budes muset, aby to byl mnohem prijemnejsi pobyt.
newold: Nejen jak, ale také kdy. Někdy je to ZBYTEČNĚ brzy. Opravdu zbytečně. ... Jen pro něčí laxnost a lhostejnost. ... Terka má pravdu. Je to hrůza, co se v té nemocnici děje. K čemu potřebují sestřičky vysokoškolské vzdělání? K vyplňování papírů? ... Kdykoli se nějaké zeptáte, proč nic nestíhá, odpoví zcela bez přemýšlení: "Protože celý den vyplňuju lejstra a hlášení!" K tomu potřebuje diplom? ... No, ale to jsem úplně odbočila. Omlouvám se. ... Jsem toho prostě pořád plná. 
am®pise.cz: Smrt si nevybírá... Písnička krásná... Jsem moc ráda, že už to máš za sebou 
---
am.pise.cz
kakarli: ....verim, ze Irence by to udelalo dobre (koukej ji najit) , Cukrlinku ji to nevrati, ale vedela by, ze si tam s ni do posledni chvile byla TY
newold: To se Ti řekne. Najít. 
... A co když z toho bude ještě víc smutná? To nechci. 
valach: Já jsem toho názoru, že nevyhledávat.
Víc, než kdekoli jinde tady platí, že každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán a za dobrotu na žebrotu. Nikoho nevyhledávat. 
contritus®pise.cz: Vidím, že je tu anketa - ta tu nebyla. Hlasovala jsem za NE. Proč? Na jedné straně by ji jistě utěšilo, že někdo přeci s paní Hodnou byl, že nebyla úplně sama. Ale to ona možná ví. Ale mohlo by se stát, že by se ptala... A co pak? Lež, milosrdná lež, pravda??
Pokud chceš "bojovat", napiš dopis, stížnost. Ale to jsou komplikace, starosti, stres...
A toto by možná zvažovala i paní Irenka. Co teď? Mám podat trestní oznámení? Nebo to nechat tak?
Takto se s tím nějak rodina srovnala.
Určitě by ale bylo něco třeba. Jen co?
valach: Je třeba se smířit se skutečností - nic z toho, co už se stalo, nelze změnit.
A vzít si poučení pro "příště".
davidhavel®pise.cz: Dopadlo to tak, jak to asi dopadnout mělo... hlavu si tím dále nelámej a buď ráda, že Ty jsi sama v pořádku. Hlasoval jsem pro "ne" jelikož si říkám, že pokud by o to stála, našla by si Tě sama. Tak a už se těším a proto Ti přeji a co? No veselejší zážitky 
kobliha®pise.cz: Hlasovala jsem pro NE.
Páni, silný příběh, skvěle napsaný. Četla jsem několik "dní" najednou a komentář píšu až sem.
Mám pocit, že jsi v nemocnici musela zestárnout aspoň o deset let. Ty dny a noci se Smrtí a paní Hodnou, to chce silnou náturu, když je člověk médium nebo hodně citově založený (nebo vědma). No, mám zase o čem přemýšlet.
newold: I ty jedna lichotnice! Za těch deset let Ti tedy pěkně děkuju! 
Copak tohle se u žen říká? Věk?! 
... Ale já vím, jak to myslíš. 
Jsi milá. ... A nepřemýšlej! Nestojí to za to. Užívej si každého dne jen zvesela, ...pokud to půjde. ... Nikdo nevíme dne ani hodiny. 
kakarli: ok...ukecali jste me, nehledat....ale jen tak bych to nenechala...co to s vama lidi je?....tak bych alespon napsala stiznost, nebo dopis....ja vim, me se to keca...ale co kdyz se tam dostane nekdo z blizkych? Co potom....zdravotnictvi v CR stoji stejne za h....je to hruza, co se to tam vsechno deje...a lidi nic nedelaj...jak to pise "contritus"...jsou to komplikace, starosti a stres...ale jak dlouho si nechate kakat na hlavu?
nena: Když mi odešel Pepa a já v nemocnici viděla jen prázdnou postel už nově ustanou, přišlo mi, že SMRT není jedna, každý má tu svou a ON ji měl bílou, krásnou, jinak si neumím předstaavit, že by za ni šel a na nás zapomněl. Na paní "Hodnou" už nikde nečíhá, tak jí to přejme jako všem, kteří se s NÍ potkali, na nás to čeká, my jsme na tom hůř. (bulím, proč já přitom bulím?)
kobliha®pise.cz: Souhlasím s Nenou - každá smrt je jiná. Viděla jsem jich během svého života několik a žádná nebyla stejná.
Nejvíc si samozřejmě pamatuju ty, které se mě bolestně dotýkaly. Některé pohledy nezapomenu do konce životy. Když na vás koukají velké dětské oči a mlčky vás prosí o pomoc...
ach jo, už toho nechám.
Jinak ještě chci dodat, že ač všichni nadáváme na naše zdravotnictví, měli bychom si uvědomit, že většina lidí na zeměkouli by za naše lékaře, nemocnice a přístupy platila zlatem. Zkusme mít někdy trochu větší nadhled, než začneme kritizovat
newold: Nadhled? ... Někde jsem tu řekla, že je nemocnice špičkově vybavená a má (údajně, neumím to posoudit, nejsem odborník) špičkové operatéry. Nekritizovala jsem doktory. Ale hygienu a přístup sester. Jestliže se sesttra celý den na pokoji neukáže, jak může informovat příslušného lékaře o stavu pacienta?! Jak může psát do těch svých hlášení, že pacient se cítí tak a tak, když se ho za celý den nezeptá? ... Nadhled jsem ztratila. Ano. Zůstal kdesi mezi smetím, prachem a otřískanou omítkou pod postelí, pod kterou celý týden nikdo neuklízel. ... Na chirurgii?! Na chirurgii, kde mají lidé otevřená zranění?
Už jsem se zase rozčílila. ... Omlouvám se. ... V žádném případě to neber osobně. ... Jen jsem prostě navázala na Tvůj komentář. ... Nadhled opravdu zemřel.
newold: Opravuji. Špičkově vybavená není nemocnice, ale operační sály. Operační sály ano.
annapos: MOC VÁS ZDRAVÍM, ALE JSEM TROCHU ROZRUŠENÁ A V OČÍCH MÁM SLZY.
Prožít něco takového, musí být hrozně těžké, kdo trochu píše, ví že i napsat to je velice tvrdý zážitek, takové věci jsou bolestné i když o nich je jen psáno, obdivuji, to i ono, buďto jste zvláštní člověk, nebo spisovatelka, obé zasluhuje ocenění, neb se to stává jen lidem neobyčejným. Anna
newold: Nevím, co říct, neb podobná slova mě pokaždé přivádějí do rozpaků.
Nejsem spisovatelka, nejsem neobyčejná. Píšu jen to, co mi slina na bříška prstů donese. Píšu bez přemýšlení. Žel Matrixu někdy i bez kontroly a pak si mě tu holky dobírají.
...
Smím být upřímná? Od soboty myslím zrovna na tenhle zážitek se Smrtí, na ono Něco lezoucí po plentě směrem ode mě k paní Sočinské a potřebuju o tom s někým mluvit. Ale s kým? S kým může člověk mluvit o takových věcech, aby nebyl rázem za smyslu zbaveného, za šílence? Jenže... já vím, co jsem viděla. Nespala jsem. Bylo to tam. Bylo. I já jsem, troufám si tvrdit, alespoň maličko inteligentní bytost. I já se podvědomě bráním uvěřit svým vlastním očím. Ale ono to tam bylo.
Takový zážitek člověka změní.
...
Tak jo. Napíšu dnes článek.
Děkuju za milá slůvka. Renáta
annapos: Milá Renáto.
To že jste odpověděla, mne donutilo a dělám to již po třetí a věřím že tentokrát se povede vložit. Píši pozdě večer, jak je u mne pravidlem a doufám že to budete číst až ráno a nebo někdy později až vyprchá váš zážitek. Jsem starší člověk a cítím s vámi nejen sounáležitost, ale také vám věřím. Moje maminka, před lety, již je velice dlouho po smrti, vyprávěla podobně děsivý příběh, který se úzce dotýkal mojí rodiny, v jehož důsledku zemřeli tři lidé a já jen doufám, že nad námi bdí i dobrá síla a ochraňuje nás. Hezké a šťastné dny přeji Anna
konackaelle®pise.cz: Tak, přečetla jsem to vše najednou, a tak komentuji až teď. Promiň za tu délku komentáře.
Přežila jsi. Zvládla jsi to. Jsi silná!
Tvé vyprávění mi sevřelo útroby. Doslova. Vzpomněla jsem si na pocit bezmoci, na ten odporný pocit, když má člověk v těle něco cizorodého, ale i na příslib budoucnosti, kterou nechceme znát. Mívám taková... tušení. Léta jsem to potlačovala, ale stejně to občas přijde. Takovouto "přímou konfrontaci" se smrtí jsem ale ještě neměla (a ani nechci, pokud možno!). Občas se mi ale stane, že v tu chvíli vím, že daného člověka či zvíře už neuvidím. A to pak kolikrát lituji, že jsem se nešla rozloučit... Ale v jedné místnosti se smrtí... Jsi silná. Obdivuji tě, že jsi tohle zvládla.
Na té fotce mi to připadá jako drak.
3:33. Má osudová čísla.
Na tvůj blog chodím za smíchem a dozvědět se, co je nového. Budu tu ještě nějakou chvíli, protože v tomhle stavu rozdmýchání starých vzpomínek odcházet nechci. Naštěstí tu máš tolik veselých článků...
P.S.: Sanitář, se kterým jsem se proletěla vrtulníkem, byl taky celkem kus. Bohužel tehdy jsem byla tak vystrašená a plná bezmoci, že nemohu ovládat své tělo, nemohu utéct a oni mi něco píchají, že jsem to ani nějak neocenila.
P.P.S.: Buď zdráva! Co nejvíc a co nejdýl. !