Co není na Wikipedii, neexistuje

Od pátku jsem sama doma, a tak to na mě večer co večer všechno padá. Ještě pořád nejsem jako blesk. Sice už trochu uklízím, ale není to ono. Čtyři z pěti jizev, včetně té největší, mám hezky zahojené a čisté, ale tu po drénu ne a ne. Ta jediná mě zlobí. Ta mrcha pořád bolí a teče... a to mi k náladě nepřidává.

Včera ráno mi volal pan ředitel. Ptal se, jak mi je, jestli ležím a pyšně mi hlásil, že se v úterý uvidí s prezidentem Klausem. Večer jsem šla spát a v posteli myslela na ředitele. Ale néé, pan ředitel není můj typ, to néé. Je to sice hodný, obětavý, zodpovědný a ctižádostivý člověk, ale pro mě je "starý" a hlavně má vousy jako Krakonoš a to já fakt nerada!

Jak jsem tak myslela na ředitele a jeho ranní telefonát, který mě moc potěšil, nedalo se nemyslet na jednu z mých sester. Mám celkem tři. No jo, no. Táta se tak dlouho snažil o syna, až kolem něho běhaly čtyři dcery. Všechny tři jsou mladší než já. Terka s Luckou o dost mladší. O jedenáct a třináct let, vlastně jsem je tak trochu nedobrovolně odchovala, znáte to. Gábina, ta co je v roce Kohouta, v roce 1969, je trochu jiná. Nebývala taková. Ale je. A mně to večer přišlo strašně moc líto.

Cizí lidé se mě ptají, jak se mám. Cizí lidé za mnou byli v nemocnici. Cizí lidé mi telefonují. A vlastní sestra na mě úplně kašle. To zamrzí. Zamrzí to tím spíš, že na pouti tu byla. Byla kousek od domu, kde bydlím. Věděla, že jsem doma, neb v té době jsem opravdu ještě sotva lezla, ale stejně se tu neukázala. Nenapsala mi ani tu pitomou smsku. Nezavolala. 

Jedenáctého srpna mě chtěli z chirurgie přeložit na internu. S prasklým žlučníkem. Kdyby za mnou nepřišel doktor Bolíto, vůbec by mě neoperovali. Nadhled. Jak mám mít nadhled, když jsem tu, nebýt Bolíta, už vůbec nemusela být? Sestřenka, která pracuje v nemocnici ve Vídni mi řekla, že s mojí diagnózou by mi u nich to břicho nechali otevřené. Brr, fakt úžasná představa.

A tak jsem večer, stejně jako v nemocnici, opět zírala na strop a myslela na ségru. Myslela jsem na to, proč je jiná, když jsme všechny čtyři vychovávané úplně stejně. Myslela jsem na to, proč je i Filip jiný než Katka, když i je jsme vychovávali stejně. Na nic jsem nepřišla.