Bez klobouku nos, nastydne nám boss

Nedávno jsem fotila jívu ještě zelenou, včera zasněženou a dnes... Ach jo. Letitá vrba neunesla tíhu mokrého sněhu a rozlomila se. Docela mě to vzalo. Vlastně ani nevím proč. Strom. Vždyť je to "jen" strom. Obyčejný strom. Ale. Je opravdu tak obyčejný?

Ještě včera večer jsem vám jívu fotila, protože se mi ten obrázek moc líbil. Sníh. Oranžový sníh. Hnedle za plotem totiž stojí pouliční osvětlení. Fotka se mi nepovedla, je rozmazaná. Ale dát ji sem musím. Pochopte - je to poslední obrázek, kde je jíva ještě celá.

Dnes už totiž vypadá chudinka takhle.

A proč není obyčejná? Inu, třeba proto, že hned za tímhle plotem

stojí tenhle křížek.

Kdo ví, co pamatuje ten.

Kdo ví, o čem si křížek s vrbou šušká.

(křížek je vidět i na té úplně první fotce, na té večerní)

A úsměv na závěr. Vždyť je pátek! Jupííí. Co že to je na tom obrázku?

Inu, přece já! Respektive - moje stopy. 

Pěkný den, Prdelky moje. Krásný víkend a ještě hezčí večery!