Nesnáším bezmoc

Právě mi volali z LDN. Ne, tentokrát ne kvůli penězům. Kéž by! Volali mi, že se nemůžou dovolat tchýni a tak volají mně, že pan D. umírá.

A já tu teď sedím. A vůbec netuším, co mám dělat.

Zírám na monitor.

Zírám z okna.

Hypnotizuju mobil.

Nesnáším bezmoc.

Proč, když je mi úzko, proč myslím na Pátka? V nemocnici. Teď.

Chudák to zase odnesl.  Napsala jsem mu smsku. A teď se stydím.

... Když, já to potřebovala někomu říct! 

Pátek v pátek.

Už víte, proč se nemá nikdy nic odkládat na nějaké potom? Na později?

Nedělejte to!

Mluvte, když potřebujete. A buďte upřímní.

Smrt se neptá, jestli už a nebo za 69 vteřin. Je to stejná podšívka jako láska.