No pasan!

Dnešní den byl opět "prima". Jsem totálně vyšťavená. Ale právě jsem zhltla rajčatový salát vylepšený šunkou, tak je mi trochu líp. Alespoň v oblasti pupíku. Chtělo by to vylepšit i trochu níž, ale vezmi chlup na dlani, když tam není!

Dnes se mi zdál zvláštní sen. Myslela jsem na to, že vám ho prásknu, ale! Ale zase byste se mi jen smáli a překřikovali se, že sen říká, že už to prostě moc potřebuju a to tedy ne, blbečka vám tu dělat nebudu!

Maličko vám ale přeci jen špitnu. Byl tam! Byl v tom snu. Ještě ho neznám, ale kdybych ho potkala, poznám ho. Ve snu byl právníkem a moc se mi nelíbil. Ošklíbala jsem se. Ale byl ke mně moc milý a tak došlo i na důvěrnosti. Ve snu!

K ostatnímu dění asi tolik - ve škole je to pořád hektické. Pořád všichni kmitáme, počítáme, voláme, lítáme, a jsme k sobě milí víc než kdy jindy. Pan ředitel mě dnes dokonce ani nesjel, když jsem se začala smát ve chvíli, kdy ke mně vážně mluvil o zítřejší tiskové konferenci. Víte... když on měl v kapsičce na saku, v té na prsou, celý den zastrčený zubní kartáček. A já už se prostě neovládla a pusu jsem měla od ufa k ufu. Načež pan ředitel prohlásil, že s tím kartáčkem takhle půjde i na tu tiskovku. Jestli to byl slib či výhružka, ví ovšem jen Matrix.

Takže, Prdelky, zítra v 10:00 na mě myslete, protože já na té tiskovce budu taky. A budu řádně nervní, neb se bojím těch všetečných novinářských otázek. Co když nás nějaká zaskočí a já nebudu moci řediteli napovědět? Hanbou se propadnu do západního Německa!

Máte pro tyhle případy nějakou DOBROU radu? Uvítám ji s otevřenou náručí. Nohy rozevřu posléze.

  No co, jsem vás chtěla jen trochu rozesmát - když už máme tu středu!

Pěkný večer.