Pud sebezáchovy

Probudila jsem se a nevěděla, kolikátého je. Co je za den. Kde jsem. Až po chvíli jsem zjistila, že jsem ve své posteli. Je středa. Budík tikal něco málo před pátou.

To byl tedy zase sen, sakra. Takový ten... takový, jaké se mi občas zdávají. Netýkal se jen mě. Týkal se nás všech.

Shodou okolností (opravdu? vždyť víme, že náhody neexistují) mi včera přišel e-mail s názvem "Okamžiky, kdy výraz 'do prd*le' není sprosté slovo."

Některé fotky jsou fakt šílené. U některých jsem zkoumala, jestli je to fotomontáž. Ale nepoznám to. A u jiných jsem zase přemýšlela, co člověka vede k tomu, že fotí i ve chvíli, kdy by měl dělat raději přece něco úplně jiného. Kam se poděl pud sebezáchovy?

A ten sen? Snad později. Musím si to promyslet.