Zase ta kurva povodeň

Už jsem o ní tento týden mluvila. O té vodě. I o tom, jakou má sílu. Voda je všetečná. Náladová. Pohladí, a jindy podemele.

Měla jsem dnes odjet směr Beroun. Fakt jsem se moc těšila. Upekla jsem něco na zub. Ba i dárky pro holky mám. Fňuk.

Voda se dnes ovšem na některých místech opět vydrápala na břeh a uklidila zahrady, silnice.

Když odjeli do Šatova moji rodiče loni, bylo 4. července a my tu plavali. My. My na horách!

Dnes je 7. srpna a hádejte, kam moji rodiče včera odjeli. Ano. Do Šatova.

A my tu plaveme.

Markvartice jsou opět pod vodou. Katčin přítel dopoledne frčel evakuovat kamaráda. Volal, že se nevrátí. Nemůže. Není kudy.

Filip se z Děčína domů nakonec dostal. A to stylem - nezastavovat! Nezastavovat a jet! Říkal, že ta voda na silnici měla takovou sílu, že měl co dělat auto ukočírovat. Věřím. Zažila jsem to loni.

Sklep nám už vytéká oknem ven. Ono okénko je ve výšce cca 180 centimetrů. Voda se hrne po schodech nahoru. Nevím, co tu chce najít za štěstí. Když juknu na zahradu - voda. Na silnici - voda. A padá. A padá. Pořád padá.

A padá i elektřina, tudíž i net, televize, rádio. Frčím na zprávy!

...

Mám vztek.

P.S. Furie, Lentilko, James, Hospodyňko, Kobliho, Sargo, malé Lentilky, ...dárečky vám schovám. Ovocný dort ovšem sním. Potřebuju si obalit nervy!