Filip

V červenci před 25ti lety, přesně 21.tého, odtekla mi plodová voda. Sranda. Do porodnice jsem dorazila, zaklaply za mnou dveře - které sestra zamkla, a já byla odejita na "hekárnu".

Službu měla shodou okolností sestra, která bydlela u nás - v Osadě Havranů.

"No ahoj, jdeš na to?", usmála se na mě a já odevzdaně přikývla. Bylo mi necelých devatenáct.

Chodila jsem po místnosti hodinu. Dvě. Tři. Rukama jsem si krouživými pohyby hladila břicho.

"Tak mně už končí směna, teď mám dva dny volna. Ale jakmile přijdu, skočím za tebou na pokoj. Drž se. Mamino!", opět se na mě usmála paní S.

Chodila jsem po místnosti den. Dva. Třetí den přišla paní S. do služby a ve dveřích málem upadla, když mě viděla pořád celou. S břichem, o kterém doktoři říkali, že schovává miminka dvě.

"Ty jsi pořád celá, proboha?!"

"Hm", na víc jsem se nezmohla. Byla jsem utahaná. Uchozená. Hladová. Odevzdaná. Zombie.

"Tak to teda ne!", řekla paní S. rázně a hrnula se ke mně s injekcí. "Pojď sem! Tady po tom to půjde raz dva!"

Píchla mi provokačku a opravdu. Během pár minutek už jsem ležela na sále. Kolem mě spousta mediků. Inu prázdniny.

Měla jsem tu čest mít mezi nohama houf mediků hned dvakrát v životě, neb Katka se narodila 6. srpna.

Jeden medik mě dokonce držel za ruku. Koukal tak soucitně. Jeho oči úplně hladily.

Po dvou dnech bolestí a spousty nachozených kilometrů se Filip konečně prodral na svět. 23. července v 9:20. Vážil 3500g, měřil 50cm.

Filip. Proč zrovna Filip? Protože jsem v tu dobu hltala detektivky a právě četla už kolikátou knihu Raymonda Chandlera, ve které byl hlavním hrdinou slavný detektiv Phil Marlowe. Sukničkář.

A teď se podržte. Až po letech jsem si o spisovateli Raymondu Chandlerovi něco málo přečetla. A mimo jiné zjistila, že se i on narodil 23. července, a to roku 1888 (†26.3.1959).

Pořád věříte na náhody?

A takhle to mé miminko vypadá dnes.

Pěkný pátek, Prdelky. Dnes mám fofr, ale na vás myslím.

A k večeru určo dodám fotku dortu, který je spešl pro tento den!