Učím se zastavit čas

A vlastně už mi to docela jde. Tak třeba dnes. Venku opět mlha jak na pozemcích sira Charlese Baskervilla. I Rákosníček by se ztratil. Dnes se čas zastaví na celý jeden den. Dnešní den je dnem navíc.

29. únor je vlastně bonus. Takový den se hodí k dělání výjimečných věcí.

...

Pamatujete na ono "SOS", které mi ukazoval budík?

Pořád čekám, že to do placu hodí spíš Terka. Já u toho, co se jim stalo, nebyla, to za prvé. A za druhé, z jejích úst prstů by to bylo rozhodně věrohodnější.

Já onu příhodu, ve které hlavní roli hraje opět Voda, slyšela jen po telefonu. A pak znovu, tuhle sobotu od své mamky, která u Terky po ty dva týdny zrovna byla.

Zkrátka, neřeknu vám, co se stalo. Jen tolik, že když se to stalo a zastavil se čas, mamčiny hodinky se rozbily zastavily a ukazovaly pořád a jen 5:05. Přesně tak, jak mi to pár dní před tím ukazoval můj budík.

Když mi to v sobotu vyprávěla, měla hodinky opět na ruce. "Už zas jdou," tvrdila a smála se. Když mi to ale chtěla ukázat, úsměv jí z tváře zmizel. Hodinky nešly. Zastavily se.

Načež je máma vzala a mrskla s nimi přes celý obývák.

Mlč! Hle husar a kočárek -
hrej si! - tu máš kohouta!
Než kohout, vůz i husárek
bouch, bác! letí do kouta.

...

Dnes bych opravdu chtěla zastavit čas. Stejně jako v neděli.

Dnešní den je dnem navíc. 

A je středa! 

Jedno mazlení navíc tudíž nikomu neuškodí. A hlavně! Je to zdravé.

Pěkný den, Prdelky

- klik -