Jsem prý blázen jen

Dnes a denně se setkávám se situacemi, kdy si uvědomím, že být sama sebou, být upřímná, bezelstná, milá, je v téhle době o hubu ústa. Člověk laskavý je podezřelý víc než člověk svině.

Mám kamarádku. Je to úžasný člověk. Úspěšná podnikatelka. Štíhlá, milá. Nemocná. A když říkám nemocná, nemyslím tím rýmu nebo angínu.
Je po operaci. A čeká ji nelehká léčba.
Pár dní se mi neozvala a upřímně, ani já jí. Neměla jsem odvahu. Necítila jsem se na to. Každý den jsem si říkala: "Musím už té Evě alespoň napsat, když nejsem schopná jí zavolat!", ale pokaždé to dopadlo stejně. Pokaždé jsem mobil zbaběle odložila. 
V pondělí už mi to nedalo a Evě jsem napsala smsku. Napsala jsem ji po svém, znáte mě. Já vám ji i okopíruju, ale záměrně až za chviličku.
Eva nic. Neozvala se mi ani v pondělí. Ani v úterý.
Včera ráno už jsem v práci lezla doslova po zdi. Napadaly mě ty nejčernější myšlenky. Přepadla mě šílená úzkost, ale odvaha na mě ne a ne skočit.
Pořád jsem zírala na mobil. Statečně mlčel.
A pak mě to naštěstí napadlo. V 9:27 mě napadlo napsat Evě mejl.

Ahoj, Prdelko. Psala jsem Ti v pondělí smsku, a jsem z toho ticha rozpačitá. Jsi v pořádku? :-(

Načež mi v 10:33 přišla odpověď.

Ahoj zlato, jsem v poho v rámci možností.  
Jsem ti chtěla hned odpovědět, že kdyby mi manžel našel tuhle sms, tak mám průser, by si myslel v lepším případě, že jsem lesba a zahybám mu s Tebou.
Jen jsem zapomněla, jsem tak trochu mimo, budu vyprávět.

...

Zírala jsem na to jako ta trubka. Člověk má upřímný strach o kamarádku a její manžel by si myslel, že je lesba? Byla to pro mě ťafka. A sedla!
Ta moje pondělní, z mé strany naprosto nevinná, smska zněla takhle:

Ahoj, Prdelko. Kazdy den si rikam, ze Ti musim napsat, ale nikdy se neodvazim :-( Jak se mas? Jak se citis? Myslim na Tebe, Kolicku muj diamantovej :-*

...

Když jsem se v tom srpnu 2009 po operaci probrala a dozvěděla se, že jsem právě vstala z mrtvých, že jsem přežila svou smrt, tehdy jsem si řekla, že už se prostě hlídat nebudu, že budu říkat co cítím, že nebudu nic odkládat, nebudu hlídat slova, natož city. A opravdu to dělám. Neumím být jiná, než upřímná, umazlená, vstřícná. Nemůžu za to.
Ten Evin mejl mě rozhodil natolik, že jsem o tom potřebovala s někým mluvit.

Příležitost na sebe nenechala dlouho čekat.

Jedna z vás mi včera psala mejl. Ne jeden. Za ten den jsme si jich vyměnily spoustu. A tak jsem si posteskla, co se mi stalo a dostala ťafku druhou.

"No manžel se taky podivil, když jsi mi na vánoční přání napsala: "mám tě ráda" a přimalovala srdíčko. A to není vůbec žárlivej. Ta SMS zní opravdu jak od milence. A možná to Tvoje "Prdelko" každému úplně nesedí."

...

A tak teď vůbec nevím, jaká mám být. Fakt nevím.
Když si lidé nadávají, vyčítají, posílají se do prd*le, to je v pořádku? Ale běda tomu, kdo napíše "Mám Tě ráda"?

Svět se zbláznil.

Pěkný den, Prdelky.

-klik-