Matrix má smysl pro černý humor

Onehdá jsem tu psala pod heslem článek Nejen pro Hospodyňku. Pod heslem je proto, že je nechutný od začátku do konce a je beztak o h*vně. Doslova.

Je o jedné ubytovně. Ubytovně evidentně začarované.

V té ubytovně je nájem za hubičku. I tak se najdou tací, kteří ty dva tisíce měsíčně nezaplatí a dluží. A dluží. A dluh roste. A roste. A pak se jednoho dne naštveme a milému dlužníkovi řekneme: "Končíte, pane. Na ten byt čeká spousta dlaších lidí. Lidí, kteří platit budou."

A pán?

Pán se dnes demonstrativně podřezal. Lékař ze záchranky zkonstatoval, že rány jsou povrchové a pán si na chodbu lehl úmyslně - aby měl jistotu, že ho rychle a brzy najde soused.

Výjezd záchranky stál údajně pět tisíc. Nevím, nemám tušení, kolik stojí doopravdy. Pána ošetřili a odjeli.

A tak už zase obtelefonovávám policii, aby mi poradili, co v takovém případě dělat. Nechat se vydírat?

Nájemník si záchranářům postesknul, že nemá práci. Prd! Práci má. Jen do ní prostě nechodí, protože je denně v lihu.

Kde to jsme?

Co se to stalo s naší zemí zaslíbenou, se zemí, kde voda hučí po lučinách, bory šumí po skalinách, v sadě skví se jara květ, zemský ráj to na pohled?!

Je středa. Jako tehdy před lety. Dnes ovšem nejde o krávu. Dnes jde o vola ČLOVĚKA.

Takhle to teď vypadá v mém mozku.

Prd, že zlatá nitka!

...

Mimochodem, teď už víte, proč jsem se jala vyrábět péro mezi kozama. Potřebovala jsem se odreagovat! Teď nevím, neříkala jsem to už? V hlavě mám duto, nechápu to.