V říji ni v říjnu

Až do konce září jsem poslední tři roky žila v domnění, že každý jeden den by měl mít alespoň 36 hodin, abych si večer, před padnutím do postele, mohla s klidem říci: "Jupíí, všechno jsem stihla." 

Od prvního října mám za to, že i těch 36 je málo.

Navrhuji, aby každý jeden den měl těch hodin rovných 69.

A ani o chlup méně!

...

Jsem unavená. Unavená.

V práci klasika - výplaty, spousta papírování, účetní závěrka, nesmyslná statistika, noví studenti, noví zaměstnanci, nové zákony.

Přijdu domů - jedno vnouče, druhé vnouče. Jedno vnouče jedny starosti. Dvě vnoučata diagnóza. Mít dvě vnoučata kdesi a mít dvě vnoučata pod střechou svou, jsou totiž dvě naprosto rozdílné věci.

Do toho rodiče, oběšený soused, studenti s černými myšlenkami, přátelé. Nestíhám.

Nestíhám.

...

Ale někdy je i sranda. 

Za měsíc, na den přesně, budou Dominikovi tři roky. Už je to velký kluk. Mezi jeho oblíbené hlášky patří například i "Sem sikula, babi, ze jo!"

Nelže. Šikula vážně je.

I pančelka v mateřské školce zírala (v kladném slova smyslu!), jakou má na svůj věk Dominik ohromnou slovní zásobu a jak mu to pálí i logicky. Aby ne, když je pořád mezi dospělými, a pořád se s ním mluví. Do rozpaků dostal už i nejednoho zákazníka.

...

Na Rozárku se těšil. Moc.

Denně se vyptával, jestli už je ta "Jozájka" s tetou Katkou doma. A když minulé pondělí holky domů konečně dorazily, hrnul se k nim jako velká voda: "Chci vidět Jozájku!"

Ležela na gauči. Takový malý uzlíček. 

Sedla jsem si vedle ní, aby na ni nedosáhl. Vyčůraně mě obešel a sedl si k Rozárce z druhé strany. Díval se na ni jako na obrázek:

Dominik, tak tiše a umazleně - "Má očička."

já s úsměvem - "No."

Dominik, stále tiše a umazleně - "Má jučičky."

já s úsměvem - "No."

Dominik, pořád tak umazleně - "Má nožičky."

já zbystřím, neb ho už znám a čekám nečekané - "Hm. Ano, má nožičky."

Dominik se šibalsky usměje - "Má zadeček."

já už napnutá jak struna - "No, ...má."

Dominik triumfálně - "A já mám pinďouja!"

...

Krom toho, že jsme s Katkou v tu chvíli obě vybuchly smíchy, mi spadla brada, neb do toho dne Dominik používal výhradně slovo "pindík", nikdy pinďour.  

No jo, už je to zkrátka velký kluk. 

...

A já?

Inu, jak už jsem řekla v úvodu, u mě vše při starém.

Toužím netoužit. Chtít, jako bych nechtěla. 

Pořád a stále.  

A tak už deset let sexuálně abstinuji, neb ...kdo zažil kometu, tomu hvězdy nestačí.