Ronnie včera prohrál 3:7. Co říct víc. Já nevím, čím to je, že má stejné dny (ať už dobré či ty bléé) jako já. Že by to bylo tím, že je taky Střelec? To pak nás tedy potěš Matrix!

Do svých šesti let jsem bydlela převážně u své prababičky, která neuměla slovo česky a šprechtila jen německy. Jen Pátek ví, proč na ni včera a dnes myslím víc než kdy jindy. Byla to taková ta pohádková babčinka - buclatá,

Právě mi volali z LDN. Ne, tentokrát ne kvůli penězům. Kéž by! Volali mi, že se nemůžou dovolat tchýni a tak volají mně, že pan D. umírá.

Tak jsem právě dohňahňala bramborový salát. Do oběda se snad stihne trochu rozležet. Řízky nechám na Katce. Venku je mlha a ošklivo. Tudíž jsem zasedla k pc,

Včera jsem celý den kmitala jak kolibřík křidélky. Večer jsem se tudíž celá ucaprtaná odevzdaně uchýlila k láhvi červeného a patřičně otupělá usnula. Probudila jsem se v půl druhé ráno,

Den Blbec. A jak jsem si všimla, tak na vícero frontách. Na jihu, východě, záchodě západě. Proč ne tedy i zde - na severu, viď? Zbaběle to svádět jen na počasí, by bylo dle

Moje milé Prdelky, teď předveďte jací jste kamarádi. Chci jít dnes do kina a nemám s kým. Kdo se obětujete? Platím já, to dá rozum!

Nebo to bylo jinak? Košile bližší než kabát? Kdo ví. Dnes to rozhodně nebude reportáž o hudbě, ale o svatbě, o které se vám v životě určo nesnilo! Opravdu. U nás v Osadě Havranů se pořád něco děje. Mnozí si myslí, že ne, ale to jen proto, že jsou zalezlí v těch svých ulitách a nevystrčí nos, natož úd jiný.