Pokud je Bratislava opravdu jediná evropská metropole, která nemá metro, pak to vlastně ani není metropole. Je to jen pole.

"Hledáš poklad, babi?" zeptal se můj dvouletý vnuk mé matky, která zrovna maličkou motyčkou upravovala hrob matky své. A myslel to naprosto vážně. Miluju ho. 

První sms byla prý odeslána v prosinci roku 1992. Možná.

"Proboha, v kolik jsi vstávala?" třeštila na mě své oči v neděli brzy ráno, a to hned mezi dveřmi, má tchýně. "Ve čtvrtek."

Zjišťuji, že příjmení některých lidí není jen druhá část jejich jména. Je to vlastnost!

"Vyrobil jsem ti polotovar, kterej si sama doděláš k obrazu svému. Budeš na to potřebovat zhruba metr čtvereční místa, tak se připrav," smál se Pátek. A jak jsem řekla už v čtvrtek,

Nestíhám. Nechápu, jak se někdo může nudit a věčně dřepět u pc, a vyčítat mi, že nepíšu, ...vždyť v domácnosti je stále co na práci. A k tomu hlídám vnuka. A hlídám ho ráda.  

Asi bych měla rovnou říci bílá tma, já vím, ale ...když to už jsem tu říkala nesčetněkrát. A on je přece už šest hodin a 69 minut den!

...co narodil se Ježíšek mi vnuk, jsou mé dny čím dál tím kratší. Nic nestíhám. A nebo se Země točí rychleji. Nevím.

Téměř každý den, respektive večer co večer, si říkám: "Zítra už na blog ale napsat chci!", ...jenže s každým novým dnem na mě jukne další nový úkol, radost, starost, poslání,