První sms byla prý odeslána v prosinci roku 1992. Možná.

"Proboha, v kolik jsi vstávala?" třeštila na mě své oči v neděli brzy ráno, a to hned mezi dveřmi, má tchýně. "Ve čtvrtek."

Zjišťuji, že příjmení některých lidí není jen druhá část jejich jména. Je to vlastnost!

"Vyrobil jsem ti polotovar, kterej si sama doděláš k obrazu svému. Budeš na to potřebovat zhruba metr čtvereční místa, tak se připrav," smál se Pátek. A jak jsem řekla už v čtvrtek,

Nestíhám. Nechápu, jak se někdo může nudit a věčně dřepět u pc, a vyčítat mi, že nepíšu, ...vždyť v domácnosti je stále co na práci. A k tomu hlídám vnuka. A hlídám ho ráda.  

Asi bych měla rovnou říci bílá tma, já vím, ale ...když to už jsem tu říkala nesčetněkrát. A on je přece už šest hodin a 69 minut den!

...co narodil se Ježíšek mi vnuk, jsou mé dny čím dál tím kratší. Nic nestíhám. A nebo se Země točí rychleji. Nevím.

Téměř každý den, respektive večer co večer, si říkám: "Zítra už na blog ale napsat chci!", ...jenže s každým novým dnem na mě jukne další nový úkol, radost, starost, poslání,

"Jsem ve skole na prednasce a premyslim o uplynulem desetileti... Nemohu se nepozastavit nad tim, jak jsme si my dve vzajemne ovlivnily zivot," přišlo mi v sobotu v 11:46 na mobil.

Vzhůru jsem od čtvrt na tři. Nespavost mě trápí už spoustu let, to ano, ale až takhle, to ještě nikdy.