Včerejší semifinále ve snookeru Ronnie O´Sullivan x John Higgins bylo o nervy a v mnohém mi evokovalo život jako takový. Nepřeháním. Hned vám povím proč.

Zatím jen krátce, tudíž v rychlosti. Mám nervy jako špagátky. Tiskovka je v deset. Lidí je tu spousta a bude jich ještě víc. Právě mi ředitel oznámil, že je dobře,

Dnešní den byl opět "prima". Jsem totálně vyšťavená. Ale právě jsem zhltla rajčatový salát vylepšený šunkou, tak je mi trochu líp. Alespoň v oblasti pupíku.

V práci nálada na bodu mrazu. V posteli hluboko pod nulou, neb Pátek statečně mlčí. A tak jsem telefonát Lucky docela uvítala: "Ahoj, Reni. V kolik prosím tě půjdeš dneska

Středeční úplněk byl tentokrát rybí. Milý i záludný. Měsíc mi svítil do postele takovým způsobem, že jsem hledala vypínač a chtěla ho zhasnout.

Ronnie včera prohrál 3:7. Co říct víc. Já nevím, čím to je, že má stejné dny (ať už dobré či ty bléé) jako já. Že by to bylo tím, že je taky Střelec? To pak nás tedy potěš Matrix!

Do svých šesti let jsem bydlela převážně u své prababičky, která neuměla slovo česky a šprechtila jen německy. Jen Pátek ví, proč na ni včera a dnes myslím víc než kdy jindy. Byla to taková ta pohádková babčinka - buclatá,

Právě mi volali z LDN. Ne, tentokrát ne kvůli penězům. Kéž by! Volali mi, že se nemůžou dovolat tchýni a tak volají mně, že pan D. umírá.

Tak jsem právě dohňahňala bramborový salát. Do oběda se snad stihne trochu rozležet. Řízky nechám na Katce. Venku je mlha a ošklivo. Tudíž jsem zasedla k pc,

Včera jsem celý den kmitala jak kolibřík křidélky. Večer jsem se tudíž celá ucaprtaná odevzdaně uchýlila k láhvi červeného a patřičně otupělá usnula. Probudila jsem se v půl druhé ráno,