Dnes jdu k zubaři, bude mi trhat osmičku, tudíž článek jsem psala už včera. Tohle se mi na internetu tuze líbí, ta možnost předbíhat sám sebe.

Dnes mám pro nás historku jak jinak než z čekárny u lékaře.

am mi dnes špitla, že mám Pátka vyměnit za Čtvrtka. Prý - den jako den. Mezi námi, Čtvrtek se původně jmenoval Cafourek. Proč asi? Určo měl malý camfourek. Takže nebrat. Kdo říká, že na velikosti nezáleží, lže! Ano lže. A to buď z milosrdenství nebo, to v tom lepším případě, do kapsy vlastní.

Ve svém profilu na lide.cz mám napsáno - Oheň do papíru nezabalíš. Proč? Jednoduše proto, že mě tahle věta vystihuje. Nemám ráda zákazy, příkazy, mantinely. Vždycky se snažím být sama sebou, bez ohledu na to, že jiní se chovají takhle a ne tak a tak. Nemám ráda větu: "Co by tomu řekli lidi?!" Kdo mi co dá, když se budu

Včera jsem, až na dvě hoďky, opět poctivě ležela a užívala tepla suchého, neb mokré mi dobře nedělá. A to je pro mě trest, protože jestli něco miluju, pak vanu plnou vařicí vody.

V noci odjela Terka zpátky směr Hamburk a krom svých dětí přibalila

Pátek a já dostala další léky. Jupííí! A protože se v téhle písničce zpívá, že "tělo do hrobu musí jít zhuntovaný", a protože náhody neexistují a všechno má svůj důvod, nedá mi to, než nám sem oněch pár záběrů "osudu" šoupnout. Proč?

Inu, protože jsem jela před chvílí z nemocnice a v novoborském kopci, kde je to samá zatáčka, mě na plné čáře předjížděl idiot, který zřejmě móc spěchal. Fakt si

Neodolala jsem a fotila barvy. Tyhle fotečky jsou z dnešního večera. Něco málo po deváté hodině. Nijak jsem je neupravovala. Tedy - zmenšila jsem je, to ano. Ale jinak nic, neb by to už nebylo ONO.

Dobré ráno a slunce v buši! Vůbec netuším, co říct, ale být jako myška nechci. Pravdu? Když povím pravdu, vyjde najevo, že zhuntované mám už i tělo ...nejen duši.  Lež? Lhát neumím a než si něco vymýšlet a pět ódy o pohádkové dovolené, kterou jsem neměla už pár let, neb si ji rok co rok všechnu vyplýtvám

Přišly mi dnes do e-mailu další fotky Velké Vody z 4. července. Tentokrát z Benešova nad Ploučnicí, na fotkách bohužel kdesi pod ní. Komentář? Myslím, že nutný není.

Za ten světlý bod černého humoru u jedné fotečky se omlouvám, ale nemohla jsem si pomoci.

Letošní rok je prostě už takový. Celý celičký. Pravda se ukazuje. Roste solidarita mezi lidmi. Zodpovědnost. Pečlivost. V kritických situacích zjišťujeme, kdo je kdo. Myslím tím, kdo je kým doopravdy. Žádné mimikry. Masky a zábrany padají na zem a my vidíme, co je uvnitř našich vztahů.