Úterý se díky jedné příhodě ve škole totálně posr*lo. Za normálních okolností vulgární nejsem, ale když je během 69. sekund všechno nakřivo, nemohu to říci jinak.

Jak říkává Lentilka, tradice je tradice. Včera bylo včera, dnes je dnes. Sněží. A sněží hustě. Vločky jsou velké, mokré, těžké. Stěrače chvílemi vůbec nestíhaly.

Dnešní noc jsem, po téměř osmi letech jednolůžka, strávila opět s chlapem. A to ne jen tak s ledajakým chlapem. Byl mladý, krásný, po těle mu stékaly kapičky vody,

Když jsem v lednu posmutnělé radioaktivní Evičce slíbila, že jaro bude letos o měsíc dřív, tudíž už 21. února na Pátkovy narozeniny, věděla jsem, že nelžu.

Milá Libuško.

Děkuji za Tvá moc milá slůvka. Jsou hřejivá a motivující.

"V Litovli bude dneska Zeman, víš to?" ptá se mě kolegyně, a protože nereaguju, pokračuje, "zrovna to čtu na jejich stránkách. A měli tam i Klause a Masaryka."

Auto řídím víc jak pětadvacet let. Z opodstatněných důvodů neberu stopaře. Nikdy.

"Včera mi zemřel manžel, nevím, kam se obrátit, co dělat, nemám ani peníze", vzlykala ve dveřích mé kanceláře jedna z kuchařek školní jídelny. Oči měla zalité slzami.

Jak už jsem řekla,