Můj manžel je automechanik, to není žádné tajemství. Bohužel je dobrý a v dalekém okolí vyhlášený. Ano, říkám bohužel, protože díky jeho kvalitám, pracovitosti

Tak dnes je to prý 96 let co Aurora si říhla. Takové pěkné číslo a na mě skočil bacil. V lékárně jsem nechala bezmála čtyři stovky za Coldrex a Strepfen. Děs.

Tak tedy, ...včera jsem celé odpoledne zjišťovala, pátrala, hledala. A na nic nepřišla. Na policii jsem nevolala, neb jsem od toho byla mnoha lidmi zrazována.

V 6:25 ráno je venku ještě pořádná tma. U nás na severu dnes i hustá mlha. Přesto všechno jsem v onen čas dnes ráno viděla něco co mě v klidu rozhodně nenechává.

...když se před mnoha lety narodila Katka, byly Filipovi dva roky. Mluvit pořádně ještě neuměl a Katku měl moc rád. V jednom kuse ji hladil, pusinkoval a mazlivě jí říkal "kotkitko".

Kapku nestíhám. Je tedy nad slunce jasné, že utíkám tam, kde na chvíli svůj mozek vypnout smím. K vnukovi. A ven. Do bezpečí.

Už pár dní prožívám s dalším z vás jeho trápení a prožívám to jako pokaždé ...69 minut v každé hodině.

Rok se s rokem sešel, pan P. v náruč mou mi vešel.

Na podzim roku 1979 projel kolem našeho domu vlak naposledy. V současnosti leží na bývalé železnici krásná cyklostezka, kterou právě dnes oficiálně otevřeli. Byla tu i televize.

"Nech ho jet blbečka, přece se nenecháš vyprovokovat," brzdila jsem svého syna, jakmile ručička jeho tachometru počala olizovat stodevadesátku. Usmál se.