Včera jsem si posteskla, jak mi přišlo líto, že Dominik neumí to a to, tak jako sousedovic M. Neumí. On umí jiné rošťárny. Umí dělat, a to včetně zvuku, že opravuje auta. Umí být fest

Někteří lidé jsou mazaní. Hodně mazaní. Ale dřív nebo později se jejich sebemenší podfuck beztak provalí. V takovou chvíli si vždycky vyčítám, že jsem uvěřila. Vybaví se mi ono

- aneb, kdybych tohle četla před třiceti lety, neměla bych dnes blog. Že tomu nerozumíte? Ale jděte, vždyť ve mně se tak snadno listuje. Stačí naslinit prst. 

Pátek. Víkend. A snad i sluníčko. A protože jsem stále v jednom kole, neb maturity, vnuk, výplaty, vnuk, uzávěrka, vnuk, statistika, vnuk, vernisáž, vnuk, i pro tentokrát do placu

- mi přišel před lety e-mailem a pobavil. Dnes, když mám doma i já rok a půl starého mladého vnuka, musím zkonstatovat, že ano - ano, tak nějak to vážně je.

Není to tak dlouho, co jsem na internetu, už nevím kde přesně, uzřela obrázek, který vychvaloval jistou francouzskou dietu. Lépe řečeno její blahodárné účinky a výsledky.

Dnes má narozeniny má snacha. A shodou okolností se dnes mé sestřence, která je o rok mladší než má dcera, takže jako by to byla má dcera, narodil Jiříček.

Když jsem v pátek 23. května uviděla onen bolid, bylo mi hezky, aniž bych věděla co vlastně vidím. Bylo mi hezky, přestože fyzicky mi bylo mizerně.

"Dnes je to týden, sakra, tak proč to nepolevuje?!" ptala jsem se včera ráno té paní v koupelně. Stála naproti mně a silou si ucpávala uši. Úplně stejně jako já. Ona ale