Čáry, kouzla a pověry patřily odjakživa k životu lidí. Máme tendenci dívat se na ně s pobaveným úsměvem vědou a technikou přesyceného racionálního člověka 21. století až do okamžiku, kdy nám přes cestu přeběhne černá kočka a zjistíme, že je pátek třináctého.

Když muž potká ženu, která mu imponuje, většinou nepřemýšlí, co by mohlo nastat zítra nebo pozítří. V daný okamžik myslí jen na to, jak by bylo krásné se s tak úžasnou ženou teď hned pomilovat. Ona imponující žena naopak nepřemýšlí o tom, jestli se s ním vyspí ještě ten samý den (bez uzardění prohlašuju, že jsem tudíž ze 69% zřejmě mužem), ale o tom, jaká by s ním byla

Pondělí 17.08.09

Je pár minut po půlnoci a mně je příšerná zima. Dveře ale nezavírám. Ne, nezavřu je. Jen ať si Smrt pěkně táhne, odkud přišla! "Už mi hrabe", říkám

Neděle 16.08.09

Celou noc jsem opět nespala. Celou noc jsem opět poslouchala dech paní Hodné. Dýchá, ale už ani nesténá.

Jakmile se maličko rozední a já vidím její tvář, úplně se zděsím. Taková změna! Její obličej se úplně změnil. Má šíleně propadlé tváře, spoustu vrásek, otevřenou pusu a spí. Spí? Abych to zjistila,

Teprve teď jsem si uvědomila, že jsem úplně vynechala vyprávění o Katčině návratu z dovolené. Takže tedy ještě doplnění dne sedmého.

Sobota 15.08.09 (večer)

Sobota 15.08.09

Celou noc nespím. Za prvé jsem šíleně doštípaná od komárů a za druhé celou noc doslova hlídám paní Hodnou. Hlídám, zda dýchá. Hlídám, jak leží, když zvrací. Protože stejně jako po operaci já i ona v kuse zvrací. Mám o ni strach. Nevím proč.

Pátek 14.08.09

Pět ráno a voda na záchodě pořád neteče. Poprvé se myju v umývárně. Je mi zase o poznání lépe. Pátek se neozval. Vůbec. Přemýšlím, co to s ním je. Přemýšlím, co se asi musí stát člověku, aby se stal bezdůvodně rampouchem, z kterého zlost a nenávist doslova ukapává.