Úterý se díky jedné příhodě ve škole totálně posr*lo. Za normálních okolností vulgární nejsem, ale když je během 69. sekund všechno nakřivo, nemohu to říci jinak.

Tohle jsem pro vás ukrást zkopírovat prostě musela, to uznejte. Fotku a komentář mého spolužáka, toho času velice dobře situovaného pracovníka firmy Microsoft.

Jak říkává Lentilka, tradice je tradice. Včera bylo včera, dnes je dnes. Sněží. A sněží hustě. Vločky jsou velké, mokré, těžké. Stěrače chvílemi vůbec nestíhaly.

Dnešní noc jsem, po téměř osmi letech jednolůžka, strávila opět s chlapem. A to ne jen tak s ledajakým chlapem. Byl mladý, krásný, po těle mu stékaly kapičky vody,

Miluju housle. Vlastně jakýkoli smyčcový nástroj. Proto miluju Apocalypticu.

Miluju bubny. Stejně jako ty směšné rytmické pohyby. 

Edgar Cayce. Předpověděl posun magnetických pólů, zabýval se Atlantidou a zrovna dnes by měl narozeniny. Když mu bylo šest let, řekl rodičům, že vidí duchy zesnulých příbuzných

Když jsem v lednu posmutnělé radioaktivní Evičce slíbila, že jaro bude letos o měsíc dřív, tudíž už 21. února na Pátkovy narozeniny, věděla jsem, že nelžu.

Milá Libuško.

Děkuji za Tvá moc milá slůvka. Jsou hřejivá a motivující.

"V Litovli bude dneska Zeman, víš to?" ptá se mě kolegyně, a protože nereaguju, pokračuje, "zrovna to čtu na jejich stránkách. A měli tam i Klause a Masaryka."