V 6:25 ráno je venku ještě pořádná tma. U nás na severu dnes i hustá mlha. Přesto všechno jsem v onen čas dnes ráno viděla něco co mě v klidu rozhodně nenechává.

...když se před mnoha lety narodila Katka, byly Filipovi dva roky. Mluvit pořádně ještě neuměl a Katku měl moc rád. V jednom kuse ji hladil, pusinkoval a mazlivě jí říkal "kotkitko".

Kapku nestíhám. Je tedy nad slunce jasné, že utíkám tam, kde na chvíli svůj mozek vypnout smím. K vnukovi. A ven. Do bezpečí.

Už pár dní prožívám s dalším z vás jeho trápení a prožívám to jako pokaždé ...69 minut v každé hodině.

Před pár mnoha lety, jsem dva roky pracovala v mateřské školce. Stejně je to zvláštní. Ve školství jsem začala, ve školství jsem zas. Od té doby uplynulo mnoho pátků,

Rok se s rokem sešel, pan P. v náruč mou mi vešel.

Před dvanácti lety mi v tento den bylo kapku ouvej. Od rána na to myslím.

Na podzim roku 1979 projel kolem našeho domu vlak naposledy. V současnosti leží na bývalé železnici krásná cyklostezka, kterou právě dnes oficiálně otevřeli. Byla tu i televize.