Na podzim roku 1979 projel kolem našeho domu vlak naposledy. V současnosti leží na bývalé železnici krásná cyklostezka, kterou právě dnes oficiálně otevřeli. Byla tu i televize.

"Reni, máš na autě tažný? A máš vlek? Přivezla bys mi sem koberce z bytu?" švitořila mi v neděli do sluchátka má nejmladší, o třináct let mladší, sestra, která

"Nech ho jet blbečka, přece se nenecháš vyprovokovat," brzdila jsem svého syna, jakmile ručička jeho tachometru počala olizovat stodevadesátku. Usmál se.

A máme tu opět středu. V pátek nám začíná léto. Nebe je modré. Voda mokrá. Sluníčko pere co to dá. O svlečená těla není nouze, zadíváš-li se ...dlouze.

Víkend byl úžasně slunečný, tudíž jsme dětskou postýlku včetně vnuka vynesli ven pod altánek, neb jak je hezky, trávíme celé dny i večery na zahradě.

Mám kamarádku, která svého přítele podezírala z citového vydírání, neb on jí co chvíli hlásil, že se stalo tohle a tamto, že mu zemřel otec, zabila se mu žena,

Není to tak dlouho co jsem si tu posteskla, že našim někdo otrávil psa. Minulý týden jejich sousedům někdo otrávil kocoura. A včera. Včera to odnesl pes náš,

To je tak, když jde s vnukem na návštěvu babka, která ustavičně myslí na práci sex. Sluníčko pere co to dá a ona tomu maličkému zapomene vzít čepičku.