"Ty už zase hlídáš?" rozťalo včera naše rozpustilé dovádění hlasité zvolání mé mámy, která stála u dveří v kuchyni, zatímco já v obýváku lumpačila s vnukem.

"Nikdo necítí svůj smrad, a cítí-li jej, voní si k němu" - napadne mě, kdykoli vidím některé lidi. O svini nezakopneš.

Další rok, další maturanti. Letos odmaturovali všichni do jednoho hned na první pokus. Tedy, jedna holčina prý s odřeným uchem, ale jo. Jo! Jupííí!

"A ven! Vypadni za dveře!" řval na mě třídní učitel B.V. před víc jak třiceti lety, když jsem před všemi spolužáky tvrdohlavě trvala na tom, že pravdu mám já. Ne on.

"Tyhle sprostocviky se ti v životě hodí, ženský je milujou!" vysvětlovala jsem včera svému půl roku mladému vnukovi, sotva jsem na něho přestala vyplazovat jazyk.

Včera neděle byla, včera byl krásný den. Můj manžel byl ovšem díky své matce jiného názoru. Prý to byla neděle promr*aná.

"Chybí tady chlap. Chlap na práci." pronesla včera odpoledne moje tchýně, dvojnásobná to vdova, a mně naskákaly pupínky, neb jsem na tyhle vypočítavé, egoistické řeči fakt háklivá.

• Moje žena a já, chodíme dvakrát týdně na večeři do nějaké dobré restaurace. Nejdřív si dáme aperitiv a potom obvykle místní specialitu.
  [ Pokračování článku ]

Jó, taková housenka, ...ta se má fajn.