To nevymyslíš II.

Mám kamarádku, která svého přítele podezírala z citového vydírání, neb on jí co chvíli hlásil, že se stalo tohle a tamto, že mu zemřel otec, zabila se mu žena, zemřely mu děti, bratr je vážně nemocný, a tak dále, a tak dále.

Jenže. Někdy se to v životě opravdu semele tak, že přestože jde o pravdu pravdoucí, vypadá to jako vymyšlené. A křivda je na světě.

...

V pondělí jedna, z pochopitelných důvodů nebudu jmenovat, potratila. Nemohla ani chodit, jaké měla bolesti. Přesto ji v mé tolik "oblíbené" nemocnici posílali od čerta k ďáblu z ordinace do ordinace celé tři hodiny, než uznali, že potratila a patří tudíž na gynekologii.

V úterý ji poslali domů.

Ve středu šla do práce. Do práce, kde pracuje na tři směny, přičemž celou směnu stojí u mašiny a dře a dře a dře.

A ani jednou nezafňuká. Chápete to? Co si pamatuju, tak Život se s ní nes*re už od tří let. 

Aby toho na tu jednu nebylo asi málo, srazil včera jeden opilý řidič-veselý vrah jejího syna. Řidiče převáželi vrtulníkem do Liberce. Co její kluk, do teď nevím.

To zkrátka nevymyslíš.

...

A tak jsem se kapku uklidňovala.

Nehlídám-li totiž vnuka, hlídám to nové kotě, neb ten hlupáček hajzlík v jednom kuse leze k dost frekventované silnici.

- Čertík -

- vrr, že na tebe skočím -

- najdi si mě -

- kuk -

Pěkný pátek, Prdelky. Hezký, hlavně KLIDNÝ, víkend.