"Už měsíc jezdíš bez technický, všimla sis?" zeptal se mě včera večer manžel, a tak jsem dnes bez auta. Zrovna dnes, kdy ho tolik potřebuju.

Ve školní jídelně si přisedl student k profesorovi a ten říká: "Prase si nezaslouží, aby sedělo s labutí." Student se tedy zvedl a usmál se: "Tak já letím."

A jede se nanovo. Opět, respektive stále a pořád, přestože světu říkají že ne, nás chtějí zrušit. Nic se nezměnilo. Co se jim nepodařilo zvenku, daří se jim zevnitř.

Tak jsem včera koupila další tři modřiny, spát šla už ve čtvrt na dvanáct a probudila se snad jen dvakrát. Klidná noc. O to veselejší bylo dnešní ráno. Inu, všechno je jednou poprvé.

Za vysokou zdí je jaro, teplo, sluníčko. Jste pohodlní, líní překonávat překážky? Pro pár vteřin tepla spálíte i tu poslední možnost dostat se ven a o jaru, teple a sluníčku

"Lásku si člověk ze srdce nevytrhne, to není bolavý zub." Honoré de Balzac

Sněží. Je konec března a ono sněží. Což o to, my na Sibiři jsme zvyklí, nám tu vločky poletují i v květnu. S těmi na jih od nás je to horší. Frflají. Žbrblají.

Ještě si někdo bude stěžovat na zimu? Takhle je dnes u nás, na Sibiři. Tedy, dle Seznamu.