Pár let, tuším že deset, jsem bývala přísedící u okresního soudu. Dnes to bylo podruhé, co jsem stála na druhé straně stolu. Jako svědek.

Dnes jsou to dva roky. Dva roky, kdy mě předvolali k soudu nejvyššímu a napařili doživotí.

"Nestíhám, nestačím, nestihnu to, nesvačím" mohla bych citovat Kvapníka, leč bych se jen opakovala.

Smekám přede všemi, kteří se kdy vyšvihli do koňského sedla a nevzdali to. Uf. Dnes poprvé jsem na koni seděla i já. Sice jsem měla obavy, že se mu rozjedou nohy,

PROBÍHÁ INSTALACE LÉTA ...

Ráno jsem u Lentilky četla o vlčici, o vlkodlaku. Stejně jako včera. Příběh to byl krásný, poutavě psaný. Smutný.

Minulý týden měla tchýně na návštěvě svoji tetu a neteř s dvěma malými kluky. Chvíli jsem s nimi nahoře klábosila i já. Maličko jsme popily, prohlížely staré fotky.

Venku mlha jak na pozemcích sira Charlese Baskervilla. Zima.

"Jsi dneska nějaká smutná, co je s tebou? Takovou tě neznám", probral mě hlas mé kadeřnice ve chvíli, kdy jsem čekala, až na mě přijde řada a