Aneb, proč to dělat složitě, když to jde daleko jednodušeji. Vždyť, že je vše o lidech, jejich zájmu a přístupu, není nic nového. Že je košile bližší než kabát, rovněž.

Tenhle příběh, skutečný příběh, jsem za ten poslední rok co jsem se, vlastně i kvůli tomu, odmlčela, počala psát už mnohokrát. Ale pokaždé jsem se jen,

Devítky. A to rovnou čtyři. 9.9. 9:09 ...dá se to ignorovat? Ne. Už jen proto, že sečteme-li je, je jich vlastně pět. A to je dobře. Nemám ráda sudá čísla, však víte.

- říkával můj táta a měl pravdu. Děti jsou jako pole neorané. Co zasejete, to sklidíte. Děti mám dvě a na obě jsem pyšná.

Druhý den řídím bez platného řidičáku. Druhý den a doufám, že i poslední, neb odpoledne si jdu pro nový.