Pátek. A protože chč*je a chč*je, jak říkává pan Kemr, a já miluju sluníčko, a taky aby to nevypadalo, že snad 69 minut v hodině myslím jen na samé čuňačinky, vylovím dnes ze šuplíku jednu blbinku. Kratičkou. Dětskou.

Trvalo dlouhé, nebo krátké?, tři roky než jsem se na Housku konečně dostala. Na výlet jsme vyrazily ve čtvrtek, a to s kamarádkou, neb nikoho jiného jsem neuhnala a lézt do pekla

Dobré ráno, pěkný den. Všem. Nevím, jestli včera, dnes a zítra budu u klábosnice, článek je tudíž raději přednastavený na stejný čas jako článek včerejší.

Hrabe mi, ani nevím jak. Vždyť nemám prsa, nemám zrak. Mám jen hlavu plnou ideálů. Mám ráda vodu ohnivou a pletu si ji s ozvěnou. Narážíme obě na stejnou skálu.

Miluju češtinu. Miluju hraní si se slovíčky. Netrvám na jazyce spisovném, to vůbec. Sama mluvím a píšu tak, jak hemisféry zavelí. Ale jsou věci, které mi vadí.

Ne, nezbláznila jsem se. Tuhle otázku jsem si jako malá pokládala často. Pohádky já opravdu miluju a dívám se na ně ráda i dnes. Dá se u nich

Před obědem začalo pršet takovým způsobem, že se mi ani nikam nechtělo. Ale jela jsem, to dá rozum, neb tajemno já můžu a o zámku v Horní Libchavě se nesou historky

Zámek Horní Libchava byl postaven roku 1574 Jindřichem z Vartemberka. Do dnešního dne byl veřejnosti nepřístupný. Je to poměrně zachovalý renesanční zámek nedaleko České Lípy.

Musím se pochlubit cizím peřím. Naši studenti restaurovali krásný lustr. Krásný, starý a až od Hodonína.