Od pátku jsem sama doma, a tak to na mě večer co večer všechno padá. Ještě pořád nejsem jako blesk. Sice už trochu uklízím, ale není to ono. Čtyři z pěti jizev, včetně té největší, mám hezky zahojené a čisté, ale tu po drénu ne a ne. Ta jediná mě zlobí. Ta mrcha pořád bolí a teče... a to mi k náladě nepřidává.

Prdelky moje, já jsem tak ráda, že vás zase všechny vidím!  A já teda nikdy nelžu, ...bohužel. Dnes ale jen krátce, ju? Neb ještě nevydržím dlouho sedět. Ale né, se zadkem nic nemám, to né!

Je právě 12:34:56 7.8. a já tu nejsem, neb jsem v Praze. Ale myslím na vás! A mám sebou i foťák a slíbenou láhev pro James003. Tak snad to "U Cyrila", či jak se to jmenuje najdu, a dodám fotodokumentaci!

12:34:56 07.08.09 je stejně pěkné číslo, co? V září, přesně 9.tého, to znamená 09.09.09

K dnešnímu odpolednímu článku jsem dodala fotku přesně, jak jsem slíbila. Asi do hodiny jsem měla tři mejlíky s přibližně stejným dotazem: "Kolik máš těch sluníček?" Počítat je nebudu, to už párkrát dělala má neteř Sára, já vám je sem prostě rovnou šoupnu, ju?

Sluníčka mám všude. Ovšem fotila jsem jen v kuchyni. Do ložnice vás vezmu jindy!

Přišel mi mejlík od James003 se sdělením, že kdybych zítra v té matičce Praze zabloudila, mám zavolat na to a to číslo, že prý si pro mě přijede. Legrace. Já a Praha. Děs běs. Tudíž se s vámi loučím, neb rozhodně zabloudím a hlady tam kdesi v temných uličkách zhynu.

Dnes jdu k zubaři, bude mi trhat osmičku, tudíž článek jsem psala už včera. Tohle se mi na internetu tuze líbí, ta možnost předbíhat sám sebe.

Dnes mám pro nás historku jak jinak než z čekárny u lékaře.

am mi dnes špitla, že mám Pátka vyměnit za Čtvrtka. Prý - den jako den. Mezi námi, Čtvrtek se původně jmenoval Cafourek. Proč asi? Určo měl malý camfourek. Takže nebrat. Kdo říká, že na velikosti nezáleží, lže! Ano lže. A to buď z milosrdenství nebo, to v tom lepším případě, do kapsy vlastní.

Ve svém profilu na lide.cz mám napsáno - Oheň do papíru nezabalíš. Proč? Jednoduše proto, že mě tahle věta vystihuje. Nemám ráda zákazy, příkazy, mantinely. Vždycky se snažím být sama sebou, bez ohledu na to, že jiní se chovají takhle a ne tak a tak. Nemám ráda větu: "Co by tomu řekli lidi?!" Kdo mi co dá, když se budu