Před měsícem jsem poznala jednu moc milou mladou paní. Jmenuje se Eva. Je krásná, štíhlá, inteligentní. Má

Poslední dobou zjišťuji, a to čím dál tím častěji, že se bezprostředně a zcela otevřeně dokážu bavit jen s malými dětmi a starými lidmi.

"Co ten idiot blbne?!", zděšeně zírám do zpětného zrcátka a Fanda se otáčí, aby zjistil, o kom mluvím. Terénní auto se mi v zatáčkách lepí doslova na zadek.

Sluníčko se od rána snaží. Chvílemi se sice zatáhne, zahřmí, spadne pár kapek, ale po pár minutkách se opět vyjasní.

Už jsem o ní tento týden mluvila. O té vodě. I o tom, jakou má sílu. Voda je všetečná. Náladová. Pohladí, a jindy podemele.

Před dvěma týdny jsem psala o Filipovi. O medicích. A poté se u Lentilky objevil řetězák na téma porod. Svým přístupem k danému tématu mě dostal Tenisák.

K večeru mi volala Terka. Probraly jsme děti, práci, počasí, její trávník. Trávník nedávno vypěstovaný a už ho prý ojíždí každé dva dny.

Nevynechám dne, abych si nepobrouzdala na jednom konkrétním webu. Vždycky se tam dozvím něco nového. Moudrého. Zasměju se. Zamyslím se. Ba i

Včera jsem se k počítači už vůbec nedostala, což vám zřejmě docvaklo. Pátek. Lidí spousta. Jídlo. Pití. Děti. Tudíž politý ubrus. Rozbitá

V červenci před 25ti lety, přesně 21.tého, odtekla mi plodová voda. Sranda. Do porodnice jsem dorazila, zaklaply za mnou dveře - které sestra zamkla,