Pondělí 17.08.09

Je pár minut po půlnoci a mně je příšerná zima. Dveře ale nezavírám. Ne, nezavřu je. Jen ať si Smrt pěkně táhne, odkud přišla! "Už mi hrabe", říkám

Neděle 16.08.09

Celou noc jsem opět nespala. Celou noc jsem opět poslouchala dech paní Hodné. Dýchá, ale už ani nesténá.

Jakmile se maličko rozední a já vidím její tvář, úplně se zděsím. Taková změna! Její obličej se úplně změnil. Má šíleně propadlé tváře, spoustu vrásek, otevřenou pusu a spí. Spí? Abych to zjistila,

Teprve teď jsem si uvědomila, že jsem úplně vynechala vyprávění o Katčině návratu z dovolené. Takže tedy ještě doplnění dne sedmého.

Sobota 15.08.09 (večer)

Sobota 15.08.09

Celou noc nespím. Za prvé jsem šíleně doštípaná od komárů a za druhé celou noc doslova hlídám paní Hodnou. Hlídám, zda dýchá. Hlídám, jak leží, když zvrací. Protože stejně jako po operaci já i ona v kuse zvrací. Mám o ni strach. Nevím proč.

Pátek 14.08.09

Pět ráno a voda na záchodě pořád neteče. Poprvé se myju v umývárně. Je mi zase o poznání lépe. Pátek se neozval. Vůbec. Přemýšlím, co to s ním je. Přemýšlím, co se asi musí stát člověku, aby se stal bezdůvodně rampouchem, z kterého zlost a nenávist doslova ukapává.

Čtvrtek 13.08.09

V půl sedmé ráno mi k posteli sestra opět přináší škopíček s vodou. Tentokrát jsem to už zvládla. Není mi ještě do zpěvu, ale je mi hodinu od hodiny lépe. V kapačce mám pořád zásoby. Glukózu, antibiotika. Do paže dostávám injekce na ředění krve, do zadku pak proti bolesti.

Středa 12.08.09

Celou noc se mi zdají příšerné sny. Samé nesmysly. A ve všech figuruju já a Filip (syn). "To asi ta narkóza", říkám si, když mi sestřička nosem, ještě pořád jsem na JIPce, vytahuje hadičku ze žaludku. Nos mě příšerně pálí, ale jsem ráda, že jednu ze tří hadiček už mám venku.

Úterý 11.08.09

Spala jsem docela dobře. Z nadcházející operace nemám kupodivu ani strach. "Zvláštní", říkám si v duchu a jdu na záchod. Že ještě pořád neteče voda, by mě ani tak nerozhodilo. Ale fakt, že záchodová mísa (je vždy pro šest pacientů) byla plná a doslova přetékala, ten mé smysly, a to zdaleka nejen čich, řádně nastartoval!

Pondělí 10.08.09

Probouzí mě hlasy a já si poprvé uvědomím, že na pokoji nejsem sama. Ob jednu prázdnou postel leží mladá, přibližně 30ti letá, žena. Její diagnózu vám nenapráším, neb byla velice choulostivá.

V ruce mám stále kapačku a jakmile se poprvé maličko otáčím, cítím jak

Neděle 09.08.09

Od rána je mi ouvej. Bolest mi vystřeluje do levé lopatky. Na jídlo nemám ani pomyšlení. Katka s přítelem měli včera odjet na