Od včerejšího večera tu pršelo, sněžilo. V noci pak řádně přituhlo. Je tudíž jasné, že jsem ráno měla co škrábat. Sousedovic Fanda statečně pomáhal.

Jelikož si nejen Zuzka posteskla, že byl předešlý článek sice pravdivý leč depresivní, spěchám vám zlepšit náladu. Tedy snad. Snad se mi to povede alespoň maličko.

Čáry máry fuk, obrázek chvíli je a po chvilce už není. Takhle dnes čarovala Contritus a vnukla mi tím nápad.

Nelhali. Sněhu u nás napadlo opravdu dobrých 20 centimetrů a jako napotvoru se mnou zrovna v pondělí Fanda nejezdí, tudíž jsem si auto z pod té závěje musela vyhrabat sama.

Spát jsem šla před půlnocí. Měsíc se rozlil po posteli. Úplněk. A 21.tého k tomu. "To bude neděle", říkala jsem si a oči se mi zavíraly. Bude!

Ne, kupodivu nemluvím o odkládání svršků. Ale o odkládání různých činností. Například odkládání telefonátů, psaní dopisů, smsek, odkládání omluvy. Odkládání je zkrátka blbost.

Dnes nám s Katkou hjáblo už úplně. Ne, na Okjesní přeboj nekoukáme, ale upoutávky přehlédnout nelze. Dnešní odpoledne jsme tudíž já, Filip, Katka a později i pan Petj

Tak přijďte k nám. Bude nás víc. Už i ta má kuchyň si ze mě dělá prdelky. Co chvíli mi něco schová, přemístí, pozře. Včetně myšlenek. Učiněný Bermudský kosočtverec!

V práci Chocholouškov, doma listopad. Na dnešní den jsem článek neplánovala. Miládka mě popíchla. Miládka za to může. Za co? Za tohle přece.

V kanclu jsme obě dvě totálně zasypané všemožnými dotazníky, fakturami. Do toho výplaty. A naše paní sekretářka si dovolila