Víkend byl úžasně slunečný, tudíž jsme dětskou postýlku včetně vnuka vynesli ven pod altánek, neb jak je hezky, trávíme celé dny i večery na zahradě.

Mám kamarádku, která svého přítele podezírala z citového vydírání, neb on jí co chvíli hlásil, že se stalo tohle a tamto, že mu zemřel otec, zabila se mu žena,

Není to tak dlouho co jsem si tu posteskla, že našim někdo otrávil psa. Minulý týden jejich sousedům někdo otrávil kocoura. A včera. Včera to odnesl pes náš,

To je tak, když jde s vnukem na návštěvu babka, která ustavičně myslí na práci sex. Sluníčko pere co to dá a ona tomu maličkému zapomene vzít čepičku.

"Ty už zase hlídáš?" rozťalo včera naše rozpustilé dovádění hlasité zvolání mé mámy, která stála u dveří v kuchyni, zatímco já v obýváku lumpačila s vnukem.

"Nikdo necítí svůj smrad, a cítí-li jej, voní si k němu" - napadne mě, kdykoli vidím některé lidi. O svini nezakopneš.

Další rok, další maturanti. Letos odmaturovali všichni do jednoho hned na první pokus. Tedy, jedna holčina prý s odřeným uchem, ale jo. Jo! Jupííí!

"A ven! Vypadni za dveře!" řval na mě třídní učitel B.V. před víc jak třiceti lety, když jsem před všemi spolužáky tvrdohlavě trvala na tom, že pravdu mám já. Ne on.

"Tyhle sprostocviky se ti v životě hodí, ženský je milujou!" vysvětlovala jsem včera svému půl roku mladému vnukovi, sotva jsem na něho přestala vyplazovat jazyk.